biocelt

V poslední době je globalizace stále diskutovanějším tématem a ne náhodou. Podle některých, proces globalizace začal již v dávné minulosti s příchodem směnného obchodu. S tímto přišla potřeba rychlejší dopravy a poptávka po cizokrajném, exotickém zboží rychle rostla. Bylo zapotřebí posílat obtěžkané lodě z Afriky plné Perských koberců a látek, šperků a mnoho dalšího. Po celé Evropě putovaly celé karavany obchodníků, prodávajících rozličné zboží z různých koutů světa. Tak započala globalizace. Každý chtěl mít něco nového, neznámého, až se stalo, že to vlastně měli všichni. Již dávno bylo známo, že každý má talent pro nějaké jiné řemeslo a že je výhodné, aby se různé specializace sdružily na jedno místo. Tak vznikaly symbiotické společnosti, kde také čile probíhal směnný obchod. Tyto společnosti - kmeny - získáváním nových poznatků došly k přesvědčení, že je výhodně se spojit do větších společenství. Tento proces pokračoval dál, až vznikly první říše s jedním vládcem. Zde byly důsledky globalizace na denním pořádku. Šlo vlastně o počátky, či náznaky budoucí globalizace. Kmeny s různými zvyky, kulturou a tradicemi se mísily dohromady a předávaly si zkušenosti a poznatky. Tak se navzájem hodně ovlivnily, až se nakonec rozdíly v jejich kultuře minimalizovaly.

 Známým impériem z minulosti je nepochybně Římská říše, která zahrnovala většinu Evropy a dokonce i část Afriky. Zde byla globalizace také dosti značná. Původní obyvatelstvo bylo utiskováno pod nadvládou, římští obchodníci měli výhodu před domorodci a podobně. Kultura a architektura Říma pronikla do celé říše, kterou si dobyvační Římané přivlastnili. Mnohde ve velké míře ovlivnila budoucí architekturu a kulturu vůbec. Často je tento vliv patrný dodnes.

 Podobným případem je i kolonizace jiných zemí například v Africe, Americe či Austrálii. Dobyvační kolonizátoři vnucovali původním obyvatelům své představy světa a přinesli s sebou své vlastní vynálezy, firmy, poznatky i náboženství. Původní obyvatelstvo se muselo chtě, nechtě přizpůsobit. Sice se v mnoha zemích bouřily davy proti vlivu kolonizátorů, ale málokdy jim to k něčemu pomohlo. S objevením Ameriky se spojoval začátek globalizace v pravém slova smyslu, kdy začal obchod fungovat mezi kontinenty. Firmy uzavíraly smlouvy například s nějakou zaoceánskou firmou a časem to nebylo nic neobvyklého.

  Pojem globalizace poprvé použil Theodore Levitt v 19. století a dnes si málokdo uvědomuje její historické souvislosti.

 Časem se ze zemědělských prací obyvatelstvo začalo orientovat spíše na průmysl. Bylo to pro ně mnohem výhodnější. Tento proces ovšem znamenal velký odliv lidí z venkova. Mnoho vesnic začalo chátrat a lidé se stěhovali do měst, která byla a jsou obklopena průmyslovou zónou. Na staré tradice malých vesnic se pozapomnělo, zůstalo jen pár obyvatel. Města začala praskat ve švech a musela rozšiřovat byty, pracovní místa a průmysl vůbec. Tomuto procesu dopomohla také nová technika v zemědělství. Tam, kde bylo dříve potřeba mnoho dělníků na poli, dnes to zvládne jeden traktorista za polovinu času. Tím ale zase ubylo mnoho pracovních míst. Uvolněnou pracovní sílu to žene do měst, která ale nemohou všechny nově příchozí uživit. Na venkově je o dost obtížnější si udržet dobrou životní úroveň. Ve městech je to mnohem snazší. Proces urbanizace probíhá na celém světě a často se pozapomíná na časy babiček, které měly nepochybně méně stresu než my v dnešní době. Mnoho známých velkých měst na světě jsou známy jako „melting pot“. Takzvané místo střetu mnoha kultur. Místo, kam proudí velké množství přistěhovalců za lepším životem. Mezi taková města patří například Londýn, New York a Berlín. V těchto městech přímo bují globalizace.

 Uvolnění trhu pro investice z celého světa se ne vždy vyplatí. Například v 80. letech se na východě – konkrétně v Japonsku – začala rozvíjet nová odvětví průmyslu. Invazním způsobem začali vytlačovat průmysl z Evropy a některá odvětví docela zanikla. Tato odvětví nahradili Japonci vlastní výrobou a svými postupy.

 Mnoho nadnárodních společností postupně ovládaly svět. Například fast foody, které najdete ve všech větších městech. Typické produkty v samoobsluhách stejné po celém světě. Nezbytné palivo, mnoho značek čerpacích stanic se dá nalézt ve všech zemích světa. Automobily a samozřejmě i letadla. Po celém světě najdeme stejná. Někde jsou i místní obměny, ale to se vyskytne jen zřídka. Obvykle to nejsou konkurenceschopné firmy aby mohly také působit v tak globálním měřítku.

 Podle mě globalizace potlačuje individualitu jedince. Tento proces se děje především prostřednictvím masmédií. Sice by se dalo říci, že každodenní čerstvé informace ze světa jsou dobrou věcí, nedá se vliv masmédií jako negativního globalizačního činitele zanedbat. Dnešní doba vám v podstatě nadiktuje, jak máte vypadat, co máte jíst, jak se máte chovat, co máte v určitě situaci říci a podobně. Z mnoha filmů může divák, zlenošený přísunem čerstvých informací až k nosu, získat představu o ideálu člověka, který je úspěšný, hezký, žádaný. Snaží se přizpůsobit se celosvětovému ideálu a často zapomene na vlastní představy. Dokonce se může stát, že ho televize a různé časopisy naprosto “zblbnou“. Televize a rozličné časopisy a knihy člověku denně vnucují určitou roli typického člověka. Vzorce pro jeho chování či dokonce myšlení. Často čtenář či divák podléhá a honí se za ideálem s pocitem, že jinak nemůže být šťastný. Pro mnohé to může znít až neuvěřitelně, ale nejsou to ojedinělé případy.

Globalizace a její nadnárodní organizace jsou vysoce konkurenceschopné. To také nutí zaměstnance, aby měli vyšší pracovní nasazení. Konkurence je opravdu vysoká. A to vede pracovníky ke stresu a vzniku tzv. civilizačních chorob. Například vznik různých sraženin, které mohou způsobit rychlou smrt. Takovéto pracovní nasazení vlastně vede také k úbytku volného času, což také není dobrý dopad globalizace.

Známým projevem globalizace je slučování států, kdy vlastně zcela mizí hranice – jsou to jen symbolické předěly. Pak je přestup mezi zeměmi zcela neomezen a kultura se volně prolíná , vzájemně se ovlivňuje tak dlouho, až ztratí svou přirozenou diverzitu. Často to může dojít tak daleko, že nadnárodní společnosti mají v rukou větší hospodářskou moc než vláda v daném státě. Jde o to, že ony nadnárodní společnosti nad sebou nemají žádnou ruku, která by je mohla zastavit. V určité zemi mohou existovat snahy o nějaké omezení, například o ochraně životního prostředí. Vláda iniciativní země schválí zákon, který výrazně omezuje aktivity dané firmy. Firma samozřejmě musí zákony respektovat, ale nadnárodní organizace se prostě jen jednoduše odsune někam, kde tak přísné zákony nemají. Stát si sice může oddychnout, ale situaci to zdaleka neřeší.

Po celém světě má globalizace mnoho odpůrců. Zvláště nacionalisté ve všech zemích proti globalizaci bouří. Vždyť je to v přímém rozporu s jejich idejemi o národu, jako kulturnímu celku.

 Mnoho zemí se proti globalizaci brání. Například země Arabského poloostrova se snaží bránit západnímu vlivu, ale není jim to nic platné. Nemohou to zákony zakázat. Mohou jen bojovat o svou kulturu a nedovolit ztrátu jejich tradic.

CIA uveřejnila výzkum, týkající se prognóz ohledně globalizace v příštích letech. Z jejich výzkumů vyšlo, že v roce 2015 bude hlavním hybatelem všeho právě globalizace. Vyspělé státy budou podle CIA ostrůvky klidu a hospodářského růstu v moři chudoby, šedi a rozbujelého terorismu.

 Globalizace je proces, který probíhá již mnoho let a staletí. Je to nezvratitelná linie vývoje. Co začíná, musí ale také někdy končit. Má sice i své dobré stránky, jako je třeba rozvoj technologií. Otázkou ale je, zda je vůbec dobře, že se technologie rozvíjejí. Lidé jen zlenoší. Co pak?! Tak jsem jen zvědavá, jak se s tím poperou příští generace a zda nechají naprosto potlačit svou individualitu, nebo se vzbouří a pokusí se globalizaci „ochočit“ podle svých potřeb.  Doufám, že se jednou zbavíme okov konzumu a budeme žít více v souladu s přírodou.