biocelt

Poutavý příběh chytí každého čtenáře na začátku knihy za srdce a až do konce se ho nepustí. Noah je na první pohled v podstatě jednoduchý chlapík, ale má v sobě osobitější kouzlo, než leckterý právník. Čte poezii a v tom je jeho síla. Miluje přírodu a rozumí jí. Jednoho léta se setkal s Allie, která přijela do jeho městečka, New Bernu na prázdniny...

„...Docela běžný začátek, něco, nač by se dalo zapomenout, kdyby se nejednalo právě o ni. Ale jakmile si s ní potřásl rukou a podíval se jí do těch úchvatných očí barvy smaragdů, věděl, ještě dřív než byl schopen znovu nabrat dech, že s touto ženou by dokázal prožít zbytek svého života, že druhou takovou by nikdy nenašel. Připadal mu tak dobrá, tak dokonalá v letním vánku provívajícím korunami stromů....“

Citát z knihy

• První úryvek jsem vybrala, protože dokonale vystihuje myšlení hlavní postavy knihy. Žádné jednoduché myšlenky, jak by možná někdo očekával od člověka s nic moc vzděláním. Opak je pravdou. Vzdělání tíží a poezie povznáší, zkuste se nad tím zamyslet.

„...Najedl se u zátoky, kde se z vody vymršťovaly parmice. Rád pozoroval, jak třikrát, čtyřikrát vyskočí a nesou se vzduchem, než zmizí v poloslané vodě. Z nějakého důvodu ho vždycky potěšilo, že se jejich instinkt tisíce, možná desítky tisíc let nezměnil. ...“

Citát z knihy

• Na tomto kousku příběhu se ukazuje jeho sepjetí s přírodou. Každé ráno vyjížděl ve svém kajaku na jezero aby se po ránu osvěžil a protáhl.

„...Celý večer se udrželo krásně teplé počasí. Noah naslouchal cvrkotu cvrčků a šustění listů a uvědomoval si, že zvuky, které vyluzuje příroda, jsou skutečnější a vyvolávají daleko více emocí než auta či letadla. Příroda vrací víc, než bere; její zvuky ho navracely zpátky k představě, jaký by měl člověk být a jak by se měl chovat. Během války, zejména po velkých bitvách, přicházely chvíle, kdy často myslel na tyhle jednoduché prosté zvuky. ‚Ochrání tě to před zešílením,‘ řekl mu otec v den, kdy odplouval. ‚Je to boží hudba a zavede tě domů.‘

Dopil čaj, vešel dovnitř, našel si knihu a na zpáteční cestě ven rozsvítil světlo na zápraží. Pak se znovu usadil a pohlédl na knihu. Byla stará, s odrbanou vazbou a její stránky nesly stopy bláta a vody. Prsty laskal Stébla trávy od Walta Whitmana, jež s sebou tahal celou válku. Jednou ho dokonce zachránila před kulkou, která se odrazila od vazby. ...“

Citát z knihy

• Hlavní hrdina vyrůstal v rodině, která byla stejně nakloněna přírodě. To jeho otec ho naučil jak znám přírodu a rozumět jí. Také ho naučil číst, protože ve škole s tím měl problémy. Jakmile se Noah poprvé začetl do poezie už se jí nikdy nevzdal. Dokonce ani ve válce, tam bylajeho symbolem, že má ještě pořád cenu bojovat a rvát se do posledního dechu.

„... v dospívání trávil většinu víkendů a prázdnin sám. Prozkoumával Croatan Forest ve své první kanoi, projížděl v Brices Creek trasu dvacet mil dlouhou, a když už to dál nešlo, zbylé míle k pobřeží došel pěšky. Trampování a průzkum se staly jeho vážní. Trávil dlouhé hodiny v lese, kde sedával pod tmavými duby, tichounce hvízdal a hrál na kytaru bobrům, husám a divokým modrým volavkám. Básníci věděli, že osamění v přírodě, daleko od lidí a umělých věcí, je balzámem pro duši. Noah se s jejich názorem plně ztotožňoval. ...“

Citát z knihy

• Básně Paula Whitmana inspirovaly Noaha k tomu, že si oblíbil samotu v sepětí s přírodou. Mají pravdu ti básníci, inspirace a síla k životu se skrývá v každém kousku země a přírody. Je jí všude plno, jen ji vidět.

„...odpovídám ze srdce, ale její jméno jí neprozradím. Stejně jako jí neřeknu své. Mám k tomu důvod. ‚jste Hannah, milovnice života, skýtající sílu těm, kdo jsou vašimi přáteli. Jste sen, tvůrce štěstí, umělkyně, která zapůsobila na tisíc duší. Žila jste plnám životem bez jakýchkoli nároků, protože vaše potřeby jsou duchovní, a tak musíte nahlížet pouze do vlastního nitra. Jste vlídná a loajální a jste schopná vidět krásu tam, kde ji ostatní nevidí. Jste učitelkou skvělých lekcí, snílkem o lepších věcech.‘....“

Citát z knihy

• Tento úryvek je už z doby, kdy jsou oba v ústavu pro staré lidi. Sami se svou nemocí. Bojují každý po svém a Noah bojuje proti oběma zároveň. Jejich láska zakouší poslední zkoušky.

„....Sedíme mlčky a pozorujeme svět kolem nás. Tohle jsme se učili celý život. Zřejmě pouze staří dokážou sedět vedle sebe beze slova, a přitom cítit spokojenost. Mladí, unáhlení a netrpělivý musí vždycky narušit blahodárné ticho. Je to škoda, protože ticho je tak čisté. Ticho je svaté. Přitahuje lidi k sobě, protože pouze ti, jimž je dobře ve vzájemné blízkosti, mohou spolu sedět, aniž pronesou jediné slovo. Je to úžasný paradox...“

Citát z knihy

• Sedí na lavičce před ubytovnou, nebo jak to nazvat. Ticho je blahodárné vždy a všude. I příroda si v něm libuje, jen nechává ptáky a lesní tvory aby se také projevili. Ticho je přirozené, ale dnešní uspěchaná doba si není schopna toto uvědomit.

Citát z knihy

SPARKS, Nicholas. Zápisník jedné lásky. 1. vyd. [s.l.] : IKAR, 1998. 160 s. ISBN 80-249-0407-1.