biocelt

Nedávno se tento příběh dostal i na plátna kin. Jde o poutavý příběh neuváženého slibu z lásky mladého Thirstrana Thorna. Je to velmi čtivá kniha, která zavede čtenáře do úplně jiného světa kouzel a magických bytostí. Hlavním Hrdinou je idealistický mladík, který se vydává na dalekou cestu za hvězdou pro svou lásku.

„...Dívali se koneckonců na opačnou stranu a bylo tma a mokro a oni zimomřivě podupávali a zachmuřeně a toužebně pozorovali světla vesnice. A pak se ozval tenký, žalostný pláč. Až tehdy se podívali dolů a uviděli košík. V košíku byl ranec: ranec s hedvábných šátků a vlněných šál a z něho čouhal červený obličejík přivřenýma očkama a s otevřenými, hlasitými a hladovými ústy. A na balíku byl stříbrným špendlíkem připevněný kousek pergamenu, na němž bylo elegantním, byť poněkud staromódním rukopisem napsáno: Thristran Thorn..“

Citát z knihy

• Tento úryvek je z chvíle, kdy poprvé spatřil Thristran světlo vesničky Zeď. Tam prožil své mládí aniž by věděl, že se narodil někde úplně jinde. Zeď odděluje svět bez kouzel a magie se světem plným fantastických postav a činů. Bylo mu dlouho před jeho odchodem předurčeno se tam jednoho dne vrátit. Zeď je střežená dnem i nocí strážemi z vesnice aby nikdo nemohl uniknout tam ani zpátky. Jde vlastně o cestu do úplně jiného světa.

„...ozvalo se prasknutí ostré jako střel,a světlo, jež zalévalo údolí bylo pryč. Nebo skoro pryč. Z hlubin lískového houští pulzovala matná záře. Jako by se tam třpytil malý hvězdný oblak. Ozval se hlas vysoký, jasný ženský hlas, který řekl: ‚Au,‘ pak velice tiše dodal, ‚sakra‘ a potom ještě jednou zopakoval,‘au‘. ...

Citát z knihy

• Hvězdy nepadají samy od sebe. Hvězdu jménem Yvaine, která byla na obloze večernicí zasáhlo srdce Stromholdu. Její pád zajímal mnohem více lidí než jen zamilovaného Thristrana. Bylo více osob, kteří ji chtěli mít. S modřinami a potlučená přistála v nehostinné krajině, kde ji už od prvního okamžiku šlo o život.

„....‘Polib m,ě prosím,‘ žadonil. ‚není na světě nic, co bych neudělal za jedno tvé políbení! Neexistuje hora, kterou bych neslezl, řeka, kterou bych nepřebrodil, poušť, kterou bych nepřešel.‘

Při řeči divoce rozhazoval rukama, ukazoval na vesnici Zeď pod nimi i na noční oblohu nad nimi. V souhvězdí Orion, nízko nad východním obzorem, zazářila hvězda, zatřpytila se ...a spadla.

‚Za polibek a příslib tvé ruky,‘ prohlásil Tristran bombasticky, bych ti přinesl tu spadlou hvězdu.‘ ........‘Tak jdi,‘ řekla Viktorie. ‚ A když to dokážeš, dostaneš to.‘...“

Citát z knihy

• Tenhle okamžik nadobro poznamenal Thristranův život a předurčil ho k velké cestě za hvězdou. Na své cestě dospěl v muže a mnoho okolností ho naučilo koukat se na svět novýma, čistýma očima.
• Kdo si chce knížku přečíst ať prosím nečte další úryvek, jinak mě bude do smrti proklínat...

„...usmála se. ‚No aspoň se nebudeme nudit. Ale měli bychom aspoň nechat tvé matce zprávu.‘ A tak se stalo, že pomocník hostinského přinesl lady Uně list papíru. Byl zapečetěný voskem a lady Una mladíka ohledně těch pocestných – muže a jeho manželky- dopodrobna vyzpovídala, než pečeť rozlomila a dopis přečetla. Byl adresován jí a po úvodních pozdravech v něm stálo: Byli jsme nevyhnutelně zdrženi světem. Očekávej nás, až nás uvidíš.

S tím, jelikož stejně nemohla nic dělat, se lady Una musela spokojit. Trvalo dalších pět let, než se oba tuláci konečně nadobro vrátili do horské pevnosti. Byli zaprášení a unavení a jejich oblečení bylo jeden cár. V první chvíli byli považováni za vagabundy a pobudy a teprve, když mladý muž ukázal topas, jenž mu visel na krku, poznali v něm jediného syna lady Uny....“

Citát z knihy

• Hvězda se s Thristranem vydala na dlouhou cestu po Elfii aby poznali její obyvatele a navštívili nové kraje. Po jejich dlouhých cestách se zase objevili ve Stromholdu aby se ujali vlády...

Citát z knihy:

GAIMAN, Neil. Hvězdný prach. Ladislava Vojtková. 1. vyd. [s.l.] : [s.n.], 1999. 246 s. ISBN 80-85911-50-7.