biocelt

Osud

Co je to osud?

Potměšilý mužíček, 

sedící doma za krbem, 

tahání za klubko nitek, 

kdo ví, co má za lubem.

Možná, a nebo taky ne.

Kdo ví, co si zrovna zamane.

Pro něj je každý tvor, 

každá rostlina i strom, 

co věčně hledá života vor, 

ten mužíček či žena nedovolí, 

aby se jedinec neplácal sám v tom.

Avšak na každém samotném, 

jakou cestu si pro sebe zvolí, 

na tom světě velikém, 

kudy povedou jeho kroky.

Hledání může trvat roky.

Není to snadné, já vím, 

o své cestě jenom si sním, 

hledáme ji všichni, 

vy a já taky.

Hrátky osudu

Jednoho slunného dne, 

možná bylo dnes parno.

Začátky léta, 

kdo by je u vody trávil.

Poznenáhlu čerstvý vítr zavál, 

mou tao aby mi ukázal.

Řekl „pojď“ a já šla.

Na přemýšlení nebyl čas.

Okovy civilizace, 

okolo holubice, 

trochu povolili.

Ale pořád se snažily, 

ovlivnit mou tao.

Onen světa pán, 

najednou za nitku zatahal.

Okovy připadly mu moc silné.

Průvodce mou cestou mi ukázal.

„nejdřív se s ním okovů zbav, 

 až pak, 

 až přijde tvůj čas, 

nechám vítr opět, 

aby ti tvou tao, 

trochu poodhalil 

nesmíš však spěchat.

Tvůj průvodce, 

kterého jsem ti zavolal, 

 a do cesty připletl, 

 není tak netrpělivý, 

 jako ty se zdáš.

Však já tě znám, 

trpělivosti na rozdání, 

 přesto často málo.

Nech se vést.

Jako jedna z mála,  

víš, že já, 

 pán času a lásek, 

 nemám absolutní moc.

Dávám jen chápavým, 

co dovedou mě poslouchat, 

četná znamení na jejich cestě.....“