biocelt

Někdy si ani neuvědomím,   

že dlouhá mlčenlivost slov duše,    

způsobuje zakrnění liter,  

bez inspirace.

Jako bez možnosti cítit vzduch      

vychutnávat vůně     

vnímat...

Pár chvil ve ztichlém lese,       

plném strašidelných stromů bez listí,      

které místo černých pařátů jen natahují zkřehlé prsty       

spolu se svým stoickým klidem.

Tak se stalo po dlouhém čase mlčení         

otevřely se kohouty slov v mojí duši         

otevřela se brána mezi srdcem a myslí 

zase byli jedno a totéž        

v souznění hledali slova.

Pocit nedá se občas vyjádřit slovy       

s pohledem na celý svět pod sebou     

a vítr ve vlasech        

ve zšeřelém háji    

se mi vrátila inspirace.

Naplnění prázdného prostoru po dnech, měsících, rocích       

zaplněno zurčením tiché bystřiny.

Černý přízrak se zelenýma očima         

ptal se na spoustu věcí  beze slova      

navždy hlídá ten krásný pocit       

nočních procházek.