Honzíkova babička
20. 9. 2007
Bylo slunné odpoledne,
zašlý šátek na hlavě uvážlivé stařenky,
ze srdce myšlenky za druhou se hrne,
okolo vnuka Honzíka příjezdu myšlenky,
letí milovanému vnukovi v ústrety,
když vjíždí na náves u dědy,
sedí na vozíku a šťastně křicí,
pes Punťa v odpověď vesele štěká,
štěstí na obličeji mládí líčí,
když babička na něj ve dveřích čeká.
Komentáře
Přehled komentářů
provedení skvělý a docela jsem se tam vžil. vyznívá mi to taky i trochu hořce, jako že to je takovej realismus a že babička je vlastně obyčejná v tom smutnym slova smyslu, že nemyslí na nic jen na to, kolik dá honzíkovi knedlíků. byl to záměr? jako báseň je to skvělý, má to hodně do sebe :-)...
názory
(dan, 9. 11. 2007 19:03)