biocelt

Boj

Zapíjím prášek a hořkost si sedá,

Hluboko v krku a na horním patře,

Nechce nic uspěchat ta mrcha bledá,

Až bolest ustoupí, PAK mi to natře.

Počká až dopiju z broušené sklenky,

Spatří jak srdce se sevře mi žalem,

A potom zjistí, že led je již tenký,

Neb smysly mé zblblé nic necítí málem.

Čekám tu na Tebe, vytas svou zbraň,

Neváhej potvoro, bodni mě v hruď,

Do střehu, potvoro! Nepadej! Vstaň!

A rovným soupeřem v tu chvíli mi buď.

Potvora lehla si a nechce vstát

Křísím ji vodou však leží naznak dál,

Asi už nebaví ji se mnou bojovat

Nejednou vyhrál ten, kdo s vervou bojoval.

 Já  prosím

 Zastav se, prosím, postůj jen,

když je mi teď tak hezky,

až zítřejší se vloupe den

zas´zbudou mi jen stesky.

 Prosímtě, ptáčku, zpívej dál,

sluníčko, prosím, neztrácej se!

Čas se k nám blíží. Nepostál.

Ani vy, ani já už nejsem.

Když se zastavil čas

Tlukot hodin ve věži

Bublání vody v dýmce

Kouř ze žhavého uhlíku

Sladká pára z úst

Květinová chuť čaje

Pofidérní obraz nahé ženy

Výraz poručíka Columba

Nádech Apollinairových básní

A nohy chromého

Otáčím kličkou bakelitového telefonu

A je mi jedno že to nikdo nezvedá

Rám na tu chvíli, prosím!