biocelt

Zbraně 

Nošení zbraní bylo zcela běžnou záležitostí, protože ani opevněná oppida nebyla vždy v naprostém bezpečí a tak byly zbraně rozsety skoro všude na volných prostranstvích. Byly nalezeny zbytky poškozených štítů, mečů, ostruhy, železní hroty šípů a případně lehčích vrhacích zbraní ( viz obr10). Archeologické nálezy zbraní v Čechách máme například ze Závisti, Stradonic a Hrazan.

Archeologické nálezy

Vynikající úrovně dosáhl zbrojíř, který na objednávku vznešeného jezdce vytvořil mistrovský kroužkový pancíř. Dva útržky z oppida Závist zůstávají v Čechách naprostými unikáty, protože oba jsou složeny ze zcela drobných kroužků o průměru 6 mm. Na jeden cm² pletiva tak připadá 16 takových článků. Počítáme-li s minimálně nutným rozměrem 2 m² pletiva na kompletní pancíř, dojdeme k číslu 320 000 kroužků. Detailní srovnání obou útržků prokazuje, že pocházejí z téhož kusu, ale je zarážející vzdálenost tří čtvrtin km, která oba nálezy od sebe dělila. Doba ztráty je určena kolem přelomu 2. až 1. století před naším letopočtem. Snad jen představa záměrného a zřejmě rituálního rozsekání drahocenného pancíře a následné rozptýlení stovek útržků po oppidu by mohla vysvětlit neuvěřitelnou náhodu nálezu. Rituální rozbíjení a deformace zbraní je jevem, který se stále častěji zjišťuje v nejrůznějších končinách keltského světa ve svatyních i  uvnitř oppid.

Válčení 

Taktika byla jednoduchá, ale účinná, nejdříve zaútočily válečné vozy, aby rozpoutaly zmatek a pokud se to povedlo, vtrhla do zmateného vojska pěchota a zařídila porážku. Jestliže to napoprvé nevyšlo, tak to Keltové opakovali stále dokola.

Keltové byli bojovníci velmi zuřiví a tak zřídkakdy byli poraženi.

Po vyhrané bitvě vždy následovala hostina na které každý keltský válečník, který zabil nějakého nepřítele dostal roh s medovinou a ti co nezabili žádného jen potupně seděli a dívali se,  jak se ostatní opíjejí.

Rituální malování bojovníků mělo kromě nahánění hrůzy i praktický význam, a to, že k malování používali přírodní modré barvivo boryt barvířský. Pří zraněních v boji působilo jako antiseptikum.

Významné bitvy - data

386 před n. l. – keltské armády dobývají nedobytný Řím

279 před n. l. – vypleňují  delfskou věštírnu v Řecku; později se jim přestává vojensky dařit v Itálii

225 před n. l. – prohraná bitva u Telamonu; po této bitvě jsou Keltové stále více vytlačováni na sever

Slavní keltští válečníci

Nejzuřivěji se proti Caesarovi a Římanům proslavili Dumnorix haedujský a Indutiomarus, kníže treverský, kteří za to zaplatili ztrátou moci i životem. Dále Ambiorix, kníže eburonský, který Římanům zasadil nejcitlivější ránu a také hlavně Vercingetorix, náčelník arvenský, který sloučil jednotlivé kmeny Galů do svazku  proti Caesarovi, která ale nebyla schopna zastavit bojechtivé cizince.