biocelt

Ráno ve středu 26.9.2007 bylo památné už jen proto, že jsem se vyhrabala nezvykle brzo z postele a se mnou dalších 18 lidí. Vydali jsme se rychlíkem z Hlavního nádraží v 6:55 směr Pardubice. Dorazili jsme a rovnou jsme zahučeli do místního supermarketu pro něco k snědku. Pomalu se všem začaly rozlepovat oči, zázračnou mocí jídla :). Již v lepší náladě jsme se vydali hlavní třídou směrem na náměstí. Cestou jsme míjeli pivovar, ale o tom až později. Procházeli jsme Třídou míru, kde jsme si udělali perníkový rozchod a nakoupili si perník na svačinu či pro hladové příbuzné.

Dále jsme pokračovali přes kostkami vyskládaný znak Pardubic – půlka koně k Zelené bráně. Na jejím průčelí je znázorněna erbovní legenda města Pardubic a rodu Pernštejnů. Ztvárnil ji ve štuku sám Mikoláš Aleš. Vystoupali jsme na věž hned za Zelenou bránou, prohlédli jsme si staré fotky města a prohlédli jsme celé město z takřka ptačí perspektivy. Naskytl se nám pohled na jedinečný kostel svatého Bartoloměje s jeho jedinečnou architekturou a na Pernštýnské náměstí.

Dalším bodem programu bylo ono Pernštýnské náměstí, kde jsme udělali pár kulturních zastávek. Nejdříve jsme se poučili o tom jak máme šetřit s energií a co přesně si máme koupit, aby byl efekt dokonalý. Vytvořili jsme pár jedinečných skupinových fotek s rekvizitami a takto jsme byli zvěčněni i místním personálem, čili až spatříte naši fotku v nějakých reklamních materiálech, tak se nedivte. Obhlédli jsme starou radnici se sochou Viléma z Pernštejna a medailonky místních panovníků. Radnice má krásnou štukovou výzdobu. Na náměstí se nachází ještě několik zajímavostí. Například morový sloup jehož úpravu vykonal místní nejznámější sochař, architekt a umělec Jakub Teplý. Ten se také podílel na štukové výzdobě známého domu u Jonáše, kde je zobrazen Jonáš požíraný velrybou (až se tam někdy podíváte, tak se nedivte, že má šupiny...Jakub Teplý asi nevynikal v biologii...). Tento biblický výjev nás natolik ohromil, že jsme zůstali ještě notnou chvíli sedět jako přibití na lavičkách okolo morového sloupu.

 Z náměstí jsme se vydali okolo galerie na zámek, kde se nachází také východočeské muzeum. Nejprve jsme se vydali prozkoumat proslulé rytířské sály. Paní v pokladně mi, po mém dožadování se vytištěného průvodce na půjčení, sdělila, že pan hlídač nám určitě něco zajímavého sdělí a ráda, když ho slušně poprosím. Tak jsem se slušně ptala a samozřejmě mi okamžitě odpověděl otázkou odkud a kdo jsme. Na to nebyla vyhýbavá odpověď tak ze mě vylezlo že z Prahy a už jsem to měla na talíři: „No jó vy jste z Prahy, tak to jste pěkně zhejčkaný...!“ . I přes mé protesty si na tom trval, ale nakonec se tedy jal vyprávět. Popravdě jsem si to představovala dosti jinak, starý hlídač měl samozřejmě za ta léta nastřádáno mnoho informací, tak nám začal vyprávět historii zámku. To by se samo o sobě dalo nějak přečkat, ale drahému panu hlídači nebylo rozumět ani slovo. Po čase jsem to vzdala i já a už jsem jen pozorovala fresky na stěnách a spící spolužáky. Během výkladu měl hlídač pořád pocit, že tikáme a svým těžko srozumitelným hlasem huhlal něco o bombě, což nikdo moc nepochopil a odpovědí mu byly jen naše rozespalé výrazy. Každopádně, kdybychom měli více času a bylo pánovi rozumět, bylo by to nesporně lepší, ale nedá se svítit. Ve zbytku času, kterého tedy už moc nebylo, jsme proběhli výstavu zbraní v muzeu a mohli jsme se vyřádit na zbraních, které zde byli volně k vyzkoušení.

Ze zámku nás čekal úprk přes náměstí k pivovaru na exkurzi. Na náměstí jsme byli ještě odchyceni reklamními pracovnicemi od nejmenované firmy vyrábějící přeslazené nápoje se kterými se občas čistí i silnice (pozn.: známý trik s čištěním desetikoruny je vám také určitě znám...).

Posilněni oním nápojem jsme prchali Třídou míru k pivovaru Pernštejn. Přes deset minut jsme čekali než se pan sládek Dítě „vypovídá“ se svým kamarádem u auta, než se nám bude moci věnovat. Vedl naše kroky do malé hospůdky, kde jsme dohromady dostali 4 piva jinak nám bylo nabídnuto nealkoholické pivo nebo syntetická malináda (trochu nadnesené pojmenování, ale to nechme stranou...). Následovalo sledování instruktážního filmu a pak jsme se vydali do nitra pivovaru. Mě osobně nejvíce zaujala stáčírna (teda doufám, že to pojmenovávám správně, když tak se nezlobte...;).

Myslím, že se výlet zdařil a děkuji všem účastníkům za jejich ochotu spolupracovat a za to, že se netvářili znuděně při mých výkladech o památkách :) Děkuji ;)