biocelt

Neco o ostrově:

  Rhodos je jedním z řeckých ostrovů, který se nachází v blízkosti Turecka. Legenda říká, že při rozdělování světa mezi bohy nebyl přítomen bůh slunce Hélios, byl na své denní pouti a oni na něj zapomněli. Tak se pochopitelně naštval a prohlásil, že si udělá vlastní zemi a nebude se tím trápit. Tak si ze dna moře vytáhl Rhodos a za odměnu mu nadělil 330 slunečných dní do roka. Paráda no ne??

 Ve starověku byl Rhodos známým centrem vzdělání a filozofie. Například Cicero, Caesar a další velikáni historie vyšli právě z těchto škol.

 
Lindos

  Výlet začal už sám o sobě dost dobrodružně. Jela jsem sama a hned na začátku mi bylo oznámeno, že teda nebude tam delegátka, jen řecký řidič, který mě vyzvedne z hotelu a hodí mě na místo setkání se skupinou ze severu ostrova. Tak to jsem si říkala, že to bude všechno v pohodě, žádná křeč. Přijel řidič a já nastoupila. Měla jsem celý autobus pro sebe. Pak jsme asi po 15 minutách dojeli na Lindos parking. Tam mě milý řidič vykopl a říká, že tu mám počkat na autobus ze severu. Pro jistotu mi to zopakoval třikrát abych to lépe pochopila :-/. No nic tak jsem si sedla do jediného stínu co tam široko daleko byl a koukala jsem za odjíždějícím autobusem. 10minut...nic. 15 minut.....NIC.....ehm tak přijede někdo nebo ne?? Pak tedy přijeli vykopli hordu turistů a vyrazili jsme na akropoli a do města.

 V Lindu se nacházela velmi slavná sochařská škola odkud pocházel také Cháres z Lindu, kterému se připisuje vytvoření Rhodského kolosu jednoho ze sedmi divů světa. Na chrám se v minulosti za Kleobula uspořádala veřejná sbírka. Ta dala vznik jedinečnému chrámu a celé Akropoli. Sochy, kterými byly chrámy vyzdobeny byly za dob Římského impéria odvezeny do Konstantinopole, Cařihradu nebo chcete-li Istanbulu. Kronika města se dochovala na Mramorových deskách, tak toho víme docela hodně. Lindos byl velmi důležitým přístavem a byl bohatý a prosperující. O tom vypovídá i to, že do Trojské války vyslali 9 lodí, což je tedy na tehdejší dobu zatraceně mnoho. Toto místo navštívili například Alexandr veliký nebo Helena trojská. V dobách kdy ostrov obývali Johanité se zvýšily hradby chrámového komplexu a okolo 16. až 18. století začalo teprve vznikat město v okolí akropole. Bylo důležité aby nebylo možné akropoli dobýt, tak zde byl vybudván důmyslný systém vodních cisteren na dešťovou vodu, která se akvadukty rozváděla po celém areálu. V parném podnebí se ale voda docela dost rychle vypařovala, tak vymysleli důmyslný systém jejího uchování, na vodu nalili olivový olej a vodu čerpali ze dna. Tak se nevypařovala.

 Drobná odbočka, víte proč se hlavní město jmenuje zrovna Athény?? Legenda praví, že byla pře mezi Poseidonem a Athénou kou bude zasvěcena akropole a celé město. Měli mezi sebou sooutěžit před ostatními bohy jako porotou. Poseidon bouchl trojzubcem o zem a vytryskla z ní voda. Athéna dupla střevícem a vyrostla oliva. Jelikož oliva je odedávna symbolem míru, bylo vyhráno.

 Dovolím si ještě jednu odbočku. Určitě jste všichni někdy někde viděli takové ty korálky tmavě modré se světle modrým očičkem. Tak k tomu se také váže jedna legenda. Athéna měla mnoho dívek kolem sebe. Jedna z nich se jmenovala Medúza. Byla krásná, měla dlouhé bohaté vlasy a nádherné modré oči. Kdo se do nich podíval, ten se zamiloval. Udělala ale v životě jednu velkou chybu. Dovolila si tvrdit, že je hezčí než samotná Athéna. To Athénu samozřejmě dopálilo, tak z jejích vlasů udělala hady a kdo se na ni podíval zkameněl. Ono modré očíčko se stalo památkou na krásu Medúzy a je považováno za symbol štěstí, že dokáže odpuzovat zlo.

 Zpět k akropoli v Lindosu. Byla stavěna zcela unikátním způsobem. Nebyla použita malta, ale do kamenů se vytesaly díry do kterých se zastrčily kůly, které je pevně spojily. Velká rekonstrukce areálu byla započata Dány a pak ji dokončili Italové. Denně navštíví město 4000 turistů, což je teda podle mého soudu naprosto ohromně obludná masa lidí. Ale každopádně je to tam moc pěkné. Městečko si zachovalo svůj původní ráz, jelikož platí zákaz budování nových hotelů v blízkosti akropole ani v celém městečku. Jsou tam krásné bíle řecké domy. Podařilo se mi objevit zbytky starého Amfiteátru. Jsou opravdu hezké, dýchají starými časy. Před ním je krásná oblázková dlažba, kterí je dělaná kamínek po kamínku ručně. Je opravdu nádherná, i když při představě nějaké nóbl turistky na jehlových podpatcích....

U tohoto jedinečného anfiteátru jsem ale nepotkala moc dalších turistů. Většína jich proudila hlavními ulicemi plnými obchodů, jinde bylo liduprázdno a velmi příjemně :) doporučuji a není to ani moc daleko ;)

 Údolí motýlů

  Dalším bodem programu bylo údolí motýlů, které je skoro jediným místem na ostrově, kde teče přirozená říčka a nevysychá v průběhu roku. Je tam krásný chládek ve stínu ambroní. Jak už název napovídá, tak se v údolí nachází desítky motýlů – přástevníků. Je to v Evropě dosti vzácný druh, který lze nalézt asi jen na dvou místech v Evropě. Jeho larvální stádium má vyvinuté normální trávicí ústrojí, ale dospělec se již neživí, jen žije z tukových zásob. Jinak se mu říká také francouzská vlajka kvůli jeho krásně zabarveným křídlům. Většina autobusu se usadila v kavárně, ale rozhodně lepší bylo se projít po údolí a vychutnat si pár vodopádů a ambroně obsypané přástevníky :)