biocelt

Vyrazili jsme na kolech z vesničky Kaproun, kterou když nehledáte, tak si jí na mapě ani nevšimnete. Cestou jsme přejížděli úzkokolejku, vedoucí z Jindřichova hradce. Kam vede, to se mi nepodařilo zjistit, ale na internetu to lze určitě snadno zjistit, každopádně na mapě jsem to nenašla :-D

Vyrazili jsme jako správní šílenci do přírody se svými horáky po turistických značkách. To samozřejmě znamená, že kořeny na cestě a prudký kopec vzhůru byly na dením pořádku. Bylo to ale rozhodně zábavnější než jezdit po silnicích a přetlačovat se s tatrovkami, které okolo sviští do blízkého lomu a odtud pryč s novým materiálem. na cestu nám krásně svítilo sluníčko a les byl kráásně prohřátý. Cestou jsme potkali mnoho krásných kamenů, které měli svou historii. Čirou náhodou se nám podařilo najít polorozpadlou informační tabuli s geologickými zajímavostmi. Poté co jsme se ochytřili, tak jsme v těch kamenech viděli i něco víc :) Naše kroky vedly po červené až do Landštejna. Kousek od hradu nás překvapil rybník, který tam, podle tvrzení mého taťky, ještě před nedávnem nebyl. Byl to očividný zásah člověka do přírody. Určitě si zrovna představujete nějakou všední a nudnou nádrž, ale opak je pravdou. Jde dokonce o zdroj pitné vody pro místní vesničky. Je zasazen mezi lesy do malebné krajinky a dokonale dotváří idylku. Musíme ovšem abstrahovat od dokonale upravených břehů a vykamenované hráze, kterou asi opravdu nestvořili bobři. Mraky, které se kolem poledne vyrojili na obloze mi poskytli dokonalou záminku pro focení oblohy. Tak jsme si dali svačinu nad malou vesničkou poblíž Landštejna sedíce na tabletce slámy. Dokonalá idylka. Ptáci nám k tomu zpívali a my jsme jen s velkým sebezapřením vyráželi dál.

Naše dobrodružná cesta po turistických značkách byla završena prudkým kopcem plným pravých lesních kořenů. Bylo to dost náročné, zvlášť když vám na zátylek praží sluníčko jako divé, ale nahoře jsme byli odměněni dokonalým výhledem do údolí.

Dále jsme jeli po červené do Českého Rudolce, kde jsme si přečetli pár zajímavostí o místním "grázlovi" - jakýsi pan Grasel, který se zde ukrýval a loupil :) a po posilnění zmrzlinou jsme se vydali dál po červené zpět do Kaprounu.

Cestou jsme narazili na krásnou cestu značenou zeleným kolečkem na bílém pozadí. Vede romantickou lesní krajinou  a lesy české republiky ji obohatily o různé básně o lesní samotě a jeho kráse. Bylo opravdu pěkné se zastavit a v lesním tichu si básně přečíst. Opravdu doporučuji.

Nad onou vesnicí Kaproun se nachází krásná vyhlídka Vysoký kámen (pozor nesplést s další vyhlídkou nazvanou stejně, která má dokonce i stejnou výšku :-D - prostě originální...) kde se nachází také obrovské "borůvkové pole" kde jsem se osvěžila po absolvování dalšího "kořenovitého dokopce".

Výlet byl opravdu moc pěkný a na závěr malý bonbónek - pěších turistů opravdu ubývá, jelikož jsme cestou narazili pouze na dva - poznamenávám že důchodce- kteří se vydali do přírody pěšmo. Kromě nás se na turistické značce žádný cyklista nevyskytoval. Další cyklisty jsme potkali jen na úsecích kdy turistická značka vedla po silnici.

Přírodě zdar a pokud se dostanete do blízkosti hradu Landštejn rozhodně navštivte okolní přírodu, stojí za to :)

Z.